Vosí krmení

Normálně mi dneska vlítla do pokoje vosa. Teda já vlastně nevím, jestli dneska. Prostě tam odpoledne byla. Normálně vosy a tak pouštím ven, já je nezabíjím, jednak je mám ráda, když mě zrovna nebodají, jednak se mi zvedá kufr z toho zvuku, co to vydá, když se taková havěť rozmázne. No ale říkala jsem si, že je venku fakt hnusně a když jí vyženu, tak chcípne. Tak že si ji nechám. Jenže vosa musí žrát. Tak jsem jí přinesla mandarinku a sloupla jsem z ní kousek kůry. Jako z mandarinky. Ne z vosy. A dala jsem ji vose. Vosa ze stolu přelezla na mandarinku a strašně ji to zaujalo, pořád po ní běhala, po kůře i po tom vnitřku, ošahávala to tykadlama a olizovala ale neuměla si ukousnout. Tak jsem do mandarinky píchla kružítkem, aby jí z toho tekla šťáva. Hela a vosa normálně okamžitě začala tu šťávu sosat, teda ne sosákem, ona ho nemá, ale jako takovym jazejčkem mezi kusadlama, a deset minut minimálně žrala a žrala a žrala. Tak sem si řikala že asi musela bej děsně hladová. A pak dvě hodiny seděla na tý mandarince a chrněla. Pak jsem se šla nasvačit a vosa byla fuč. Tak to mě naštvalo, protože jsem jí nesla kousek moravskýho uzeného, protože vosy žerou maso, a ona se někam schovala nebo co a už jsem ji neviděla.