Dobrý den, paní Válková,
dlouho jsem si lámal hlavu, jak knížky s Bářinými příběhy nazývat, a ony jsou to bárovky!
Pravda, zní to trochu jako „májovky,“ a podle tohoto vzoru by slovo „bárovky“ odpovídalo spíš označení tvorby Jindřicha Šimona Baara. Ale to vděčně pominu, konečně stručné pojmenování!
V příloze posílám poznámky k Husitům, pokud je budete chtít využít, až budete chystat nové vydání.
Váhal jsem, jestli za současného ostudného dění kolem (ne)vyznamenávání pana Bradyho (a těch dalších nabalujících se věcí) vůbec posílat pokus o něco na odlehčení. Ale nakonec Vám to přeci jen píšu, třeba Vás to aspoň trošku potěší nebo pobaví:
Měl jsem s bárovkami jasný strategicko–ekonomický záměr, že dceři budeme kupovat knížky s novými příběhy tak, jak budou vycházet (začali jsme druhým Karlem Čtvrtým), a ty starší že kupovat nebudeme, ty už jsme stejně četli z městské knihovny. Švagrová mi ale udělala čáru přes rozpočet (a to tu čáru přes ten rozpočet dělala za mými zády, zato s vědomím mé ženy), když dala naší dceři k svátku Zamilovaného dragouna. To je čára bratru za dva a půl tisíce. Znamená to totiž, že teď budeme postupně „muset“ dceři pořídit kompletní sadu bárovek.
Ale moc dlouho jsem se nezlobil. Přiznal jsem si, že i já jsem nelitoval peněz svých příbuzných a nechal jsem se k Vánocům, narozeninám apod. postupně obdarovat cédéčky se zvukovými záznamy všech her Divadla Járy Cimrmana. A nevadilo mi, že to trvalo několik let.
Má ta čára přes rozpočet i své výhody: například se nám v nejbližším období nestane, že bychom nevěděli, jaký dárek vybrat (jen budu muset příbuzenstvu vydat „seznam dílů povolených k nákupu“).
No a hlavně: Bára si to koneckonců zaslouží, být v knihovničce kompletní!
Tomáš Brůna